"Ježíši, nezjevuje mi svoje noční můry. Já ti zjevím ty svoje. Chřtán kostela se otevírá a temnota mě pohlcuje. Mé bosé nohy nechávají na ledových kamenech horké otisky. I ty nejtišší zvuky se v klenutém stropě chrámu rozléhají. Kamenní svatí otáčejí hlavy, vitrážovým oknem dopadají měsíční paprsky. Tmavá krypta je plná zatuchlých stínů a tlumeného šepotu. Z vlhkých zdí raší chlupy, svěcená voda v křtitelnici přetéká, kapky se jako rtuť rozbíhají po podlaze. Přistupuji k oltáři, krok za krokem, ozvěna za ozvěnou. Po obou stranách se přede mnou otevírají křižová zastavení, vypadají jako čtrnáct okének nějakého krváku. Zastavím se před oltářem a zvednu hlavu. Pod nápisem INRI visí na kříži zhroucená postava Krista, hlavu má odvrácenou, jakoby se snažil vyhnout polibku nějaké šílené fanynky. Hubené, supermodelkovské tělo, v barevném světle vitráže jen září. Nebo taky díky tmě. Z toho ticha se mi chce najednou zvracet. Skloním hlavu na prsa, cítím, jak mi smrad vniká jako chřipka do plic. Je všude. Pach kadidla je do všeho zažraný jako nějaký plyn, i do krovů. Cítím na patře čím dál větší vlhkost, pach plísně, vnímám chlad, vidím opar, slyším kapat vodu. Do nosu a úst mi vnikne něco horšího než pach kadidla, vdechnu to a kostel na oplátku zasyčí stejně, jako když uniká plyn. Smrad je čím dál silnější, pálí mě v krku." - ukázka z knihy. 

Epesní záležitost a klobouk dolů za to, že je to autorova prvotina!!! Výborný román, kde je vypravěčem John, který žije jen se svou matkou na maloměstě. Tam se potká s Jameym, stanou se kamarády a vyvádějí věci, které mladí muži v pubertě vyvádějí - rvačky, alkohol, holky. Jamey se inspiruje Rimbaudem. Jednou v opilosti vlezou do místního kostela a ve snaze natočit záznam pro své zamýšlené pozdější dílo - Merde á dieu - nadělají v kostele hotovou spoušť. Díky naleznému videozáznamu přijdou policisté na to, že John byl jedním z nich a při výslechu jim John prozradí jméno svého nočního společníka. Jamey se za to dostane do výchovného ústavu a Johnovi posílá svoje povídky. Ty jsou mimochodem také velmi povedené. Po Jameyho propuštění se spolu znovu setkají, ale jen na chvíli, kdy se Jameymu dostane pomsty za údajné napráskání jeho bývalého kumpána. Po tomto setkání Jamey odejde a s Johnem se pak už nikdy nepotkají. Druhou linií románu je jeho život a vztah s matkou, vztah, který je ze začátku vztahem dítěte k mamince a vykristalizuje do vztahu plného synovské oddanosti a lásky, péče o nemocnou matku, do vztahu, který končí její smrtí. Úzký vztah mezi nimi někdy spíše připomíná kamarádství a ani v pubertě není zkalen snahou matky dostat syna pod kontrolu. V pubertě matka spíše přihlíží počínání svého syna a zasáhne jenom výjimečně. Román má vynikající, hutnou a ponurou atmosféru, doplněnou zápisky Johnových snů a povídek jeho přítele a některé slovní obraty jsou víc než půvabné - když popisuje příchod matky z nemocnice, kde vyšetření nedopadlo dobře a ona je z toh ovykojelená - Kráčela, jako kdyby se brodila silným proudem. Parádní....takových klenotků je v textu více, román je výborně napsaný, má spád, atmosféru, zajímavý děj, doplněný snovými fragmenty a Jameyho povídkami - nemám co bych vytkla a těším se na další knížky.